Stromy našeho mládí
Jak je krásná ta stará borovice vejmutovka
na kopci tvého dětství, které jsi dnes
zas navštívil...
(Vladimír Holan, Borovice)
—————
Dech síly jaksi neuvědoměné
a dobráctví, jež medu plno, vane
z koruny její hmyzem opěvané,
když nad snem květů pohoda se klene.
(S.K.Neumann, Lípa)
—————
Modřínů vlající chocholy
nad hlavou šuměly mi,
les v nitro vcházel mi pomalu
a všemi smysly mými.
(S.K.Neumann, V modřínech)
—————
A jak dub je krásný,
ten dub dubový,
který hřívou listí
v bouřích potřásá!
Oč však krásnější je,
když hrom nocí bije
a on sám,
a on zrazený -
jak by každou větví
bleskům stíny vracel,
jak by od kořenů
v hněvu zaburácel
a hromoval na hrom -
za zem, za zemi
(Divoké kačeny, MF, 1964)
—————
Jak je krásný javor,
javor zelený,
když svou větví do okna mi kývá!
Oč však krásnější je,
když se potom setmí,
mladá krev jen bije
a on všemi svými větvemi
k hnízdu s ptáčaty se vzpíná!
(Divoké kačeny,MF, 1964)
—————
Kaštan slét ze zahrad
a jak se vyloupl,
s tou svojí lysinkou
a s ostny na nic, leží,
že zažárlí i odjištěný granát.
(Oldřich Mikulášek, Kaštánek)
—————
Jak jsem, olše, měl vás rád,
v podvečerní, vonný chlad,
nad vodou když schýlen sám
stín váš chvěl se sem a tam.
(Antonín Sova, Olše)
—————